Jan Braum, osobní stránky
Úvod . České Budějovice . Novohradsko . Chalupaření . Literatura faktu . Bonsai . Podzemí

The Idle Race

Britská skupina přelomu 60. a 70. let spojená se jménem Jeffa Lynna

Z historie ...

Kořeny této skupiny je nutno hledat v Birminghamu 50. let, kde působily různé skupiny mladých rockových nadšenců (Billy King and the Nightriders), později pak úspěšní Mike Sheridan & The Nightriders, skupina, která sice nevydala vlastní ucelené album, ale měla přesto několik velice úspěšných singlů, (ty byly v roce 1986 po téměř 20 letech v UK znovu vydány na LP "Birmingham Beat"). Vývoj vedl nakonec v lednu 1966 k rozpadu skupiny a jejímu rozštěpení na tři nové kapely:
   -  Mike Sheridan's New Lot, zformovanou Mikem Sheridanem,
   -  The Move, zformovanou kytaristou Royemn Woodem spolu s s dalšími ex-členy z dalších Biminghamských skupin: Carl Wayne (vocals), Trevor Burton (bass), Ace Kefford (gitar) a Bev Bevan (bass),
   -  The Nightriders, skupinu vytvořenou Gregem Mastersem (bass), Davem Pritchardem (rhythm), Rogerem Spencerem (drums) a Johnny Mannem (guitar) z kapely Carl Wayne & The Vikings z Birminghamu. Zabezpečili si dokonce sepsání nahrávací smlouvy s Polydor Records a některé písně měly být nahrány v Londýně. Ale než se uskutečnila jakákoliv z nahrávek, rozhodl se Johnny Mann skupinu opustit. Po jeho odchodu byl vypsán konkurs na nového kytaristu - vybrán byl dosud neznámý mladičký Geoffrey "Jeff" Lynne, jemuž bylo v té době 19 let. Měl dobrou techniku a výborně zpíval. Přestože byl o několik let mladší než jeho spoluhráči, brzy se stal "frontmanem" skupiny. Po vydání singlu "It's only the dog / Your friend" změnila skupina své jméno - krátce na "The Idyll" a pak později na - Idle Race.

Idle Race vydali celkem tři alba:

The Birthday Party, 1968
Album zahrnuje i dvě skladby z nejrannější tvorby Jeffa Lynna - "The skeleton and the roundabout" a nádhernou "Follow me follow".

Idle Race, 1969
Z takových písniček, jako jsou na tomto albu "Come with me" a "Girl at the window", můžeme vypozorovat, jak byl Jeff Lynne ovlivněn hudbou Beatles.

Time is, 1971
V lednu 1970 Jeff opustil Idle Race a připojil se k nové skupině The Move. Jedním z hlavních důvodů Lynnova odchodu ze skupiny bylo, že se Idle Race stále nedařilo opravdu prorazit. Bez Jeffa Lynna se zvuk skupiny radikálně změnil směrem k folk rocku. Hodnotné jsou zejména písně "The sang hymns out of tune", "And the rain" a "Bitter Green".
Po Jeffově odchodu se ke skupině Idle Race připojili Mike Hopkins (kytara) a Dave Walker (zpěv a harmonica). Brzy po nahrání alba "Time is" odchází od Idle Race také Dave Pritchard. Následují Dave Walker, Roger Spencer a Mike Hopkins. Poslední původní člen, Greg Masters, zůstává a s ním Dave Caroll, Bob Wilson, Bob Lamb a Steve Gibbons. V únoru 1972 ale i Greg Masters odchází. Skupina mění své jméno na Steve Gibbons Band .....

The Best Of The Idle Race Featuring Jeff Lynne, 1990
Po delším čase se příznivci Jeffa Lynna a Idle Race dočkali vydání toho nejlepšího na CD (rozšířená CD verze 'SFM' vinyl-alba s přidanými skladbami).
Idle Race Singles
- zde jsou mj. přehledně uvedeny ostatní skladby, které byly vydány pouze jako singly.

Sestava skupiny

    Jeff Lynne - vocal, guitar & piano (odešel 1970)
    Greg Masters - bass guitar, vocal
    Dave Prichard - guitar, vocal
    Roger Spencer - drums, vocal
    Mike Hopkins - vocal & guitar (přišel 1970)
    Dave Walker - vocal (přišel 1970)

Krátká Story skupiny The Idle Race...

Historie skupiny "The Idle Race" má své kořeny v 50tých létech s Birminghamskou kapelou - Billy King and the Nightriders...

Roger, Dave, Mike, 'Big Al' and Brian Cope

Roger, Dave, Mike, 'Big Al' and Brian Cope

Po četných personálních změnách, zahrnujících i odchod Billyho Kinga, skupina změnila jméno na Mike Sheridan and The Nightriders a složení skupiny se ustálilo: 'Big Al ' Johnson kytara, Mike Sheridan (ex-Dakotas, ex-Checkers) zpěv, Brian Cope basa, Dave Pritchard (ex-Planets) rytmická kytara a Roger Spencer (ex-Hound Psi ) bicí.

Se zvukem obdobným, jaký vyzařoval z Liverpoolu (The Beatles, Gerry & The Pacemakers, Hermins Hermits atd.) a typickým pro hudbu Spojeného Království, producent Norrie Paramor pojal myšlenku obdoby tohoto stylu v Birminghamu, druhém největším Anglickém městě.

Stovky nadějných skupin se shromažďovaly kolem 'The Moathouse Club' a bylo to právě zde, kde Mike Sheridan and the Nightriders dostali šanci vytvořit své první nahrávky.

1965: Dave, Roger, Greg, Roy and Mike (front)

1965: Dave, Roger, Greg, Roy and Mike (front)

Po pár neúspěšných singlech včetně klasiky "Please Mr. Postman", který se stal hitem jen v podání Beatles, připojil se ke skupině Greg Masters (basa) a skupina hledala dál náhradu za 'Big Ala' Johnsona pro sólovou kytaru. V 1964 byl na konkurs získán mladý kytarista ... a nebyl to nikdo jiný než Roy Wood (ex-Falcons, ex-Lawmen). Roy Wood měl bezprostřední vliv na hudební výraz, harmonii a vůbec celkový zvuk skupiny, hledal širší paletu nástrojů i melodií. Míra jeho vlivu může být posouzena na jejich první nahrávce po jeho připojení ke skupině, v písni "What A Sweet Thing That Was". Během tohoto období také skupina prováděla různé komedie na jevišti (Royova neslavná napodobování Donovana a zabijáka Dusty Springfielda, Woodyho vystupování v světlovlasé paruce apod.).

Skupina nahrála několik singlů pod hlavičkou Mike Sheridan a the Nightriders ještě předtím, než se rozhodlo o změně jména (pro více štěstí), než se stali Mike Sheridan's Lot. S novým jménem vydali dva singly (s uvedením první Royovy skladby "Make Them Understand" na druhé B straně)..

Druhý a poslední singl skupiny Mike Sheridan's Lot "Don't Turn Your Back On Me" byl asi nejlepší, který kdy nahráli, napsaný Jackieem De Shannonem (produkce Norman 'Hurricane' Smith) "Babe, what would you say" a nejznámější "Don't Let It Die". Navzdory změně jména a poslednímu úspěšnému singlu, úspěch, o kterém tolik snili, byl jen vzdáleným snem.

V roce 1966 Roy Wood opustil skupinu a spolu s Carlem Waynem, Ace Keffordem, Bev Bevanem, a Trevor Burtonem založil skupinu The Move. Roye Wooda nahradil další kytarista - Johnny Mann. Sheridan ale neshledal Manna jako rovnocennou náhradu za všestranně nadaného Wooda, a tak jeho skupina brzy poté spěla k zániku.

Pritchard, Spencer, Masters a Mann pokračovali společně pod vhodnějším jménem The Nightriders a zabezpečili sepsání nahrávací smlouvy s vydavatelstvím Polydor. Nicméně, Mann opustil soubor již po prvním nahráváním u Pye Studios a byl nahrazen teenagerem z "Shard End", Jeffem Lynnem (ex-Tinkerbells Fairydust, ex-Chantells, ex-Andycaps & Chads).

The Nightriders se vrátili k Pye Studios zopakovat nahrávání tentokrát s Lynnem jako sólovým kytaristou. Výsledkem byl singl "It's Only The Dog" na zadní B straně se skladbou "Your Friend", vydaný v listopadu 1966. Předtím ale, než Johnny Mann opustil skupinu, naučil mladého Jeffa, jak dát jeho kytaře 'zvuk houslí', který může být užit při skladbě "Your Friend", techniku, kterou Jeff později používal k efektnímu účinku ve skladbách Idle Race.

Dne 4. dubna 1966 Jeff Lynne hrál na svém prvním profesionálním vystoupení s The Nightriders v 'The Hot Gossip

Belfry' v Birminghamu.

Skupina "Nightriders" měnila styl písní a cítila se nabírat nový směr. Pritchard napsal originální materiál a ustavil Lynna jako "frontmana" skupiny. S novou image přišlo i nové jméno a v květnu 1966 se skupina krátce stala "The Idyll Race", ale velmi rychle se změnilo toto jméno na "The Idle Race".

Pak uzavřeli smlouvu s Liberty Records a najali Ray Williamse jako svého manažera. Nahráli Woodovu skladbu "Here We Go Round The Lemon Tree", opírali se přitom o vynikající Pritchardovu kompozici v "My Father's Son", plánovali jejich vydání na září 1967...

Lemon fresh

V té době Move získali velký úspěch v žebříčku s "Flowers In The Rain". Vzestup "Flowers" byl pro Move podnět pro uvedení vlastní verze "Lemon Tree", což bylo veřejností přjato vřele! I když Idle Race nebyli skupinou s vyloženě původními skladbami, přesto neochotně uvolnili tento singl jako svůj potenciální hit, ačkoli ten spatřil světlo světa v USA a částečně i v Evropě...

Jako náhrada musel být nalezen rychle nový singl. Lynne tedy začal psát sám a tak měsíc po vydání "Lemon Tree" v USA skupina vydala Lynnovu skladbu "Impostors Of Life's Magazine", hlasitou a mírně nekonvenční písničku, ale neméně mistrovské dílo. Rozpočet na propagaci byl zřejmě ranou pro předčasně narozený singl "Lemon Tree" a proto nepodpořený Impostor's 7inch zmizel bez stopy.

Dave Pritchard

Jejich hudba zrcadlila vlivy čerpané ze zdrojů někdy zřejmých, někdy ne tak zřejmých... Fušovali tady i jinde, malovali příběhy paletou naplněnou popem, i starým Anglickým kabaretem (!), rockem, reggae, blues a West Coast stylem, vyzařovaným z Kalifornie v USA. Žádní zázrační hudební kritici, ale hudby chtiví lidé byli zamilovaní do tohoto nového hudebního stylu.

Roger Spencer

Nyní pořádali četná živá vystoupenín v BBC's Radio One... Taková vystoupení, jako byly John Peelův Top Gear, David Symonds Show, The Radio One Club, Pop North, The Saturday Club nebo The Jimmy Young Show. John Peel byl obrovský fanoušek skupiny a Čestný prezident Idle Race fanklubu, jiní se dokonce domnívali, že Idle Race byli "dvojníky k Beatles!"

Kromě jejich pravidelných rozhlasových vystoupení, objevili se také na několika televizních estrádách ve Spojeném království. To byl opravdu velký zázrak, jestliže tyto přehlídky přežily, jak všichni víme, osud mnoho dřívějších epizod z Dr. Who a jiných klasických Britských TV pořadů šedesátých let...

Živě hraný repertoár zahrnoval některé zajímavé písně (např. "Purple Haze" Jimi Hendrix, "Deborah" Tyrannosaurus Rex, "Big Leg Emma" Frank Zappa,"Mellow Yellow" Donovan a "Born To Be Wild" Steppenwolf), který byl z části inspirován skladbami na vypůjčených si albech z Liberty offices nahranými jinými skupinami. Seznam zahrnoval umělce jako The Doors, Sopwith Camel, The Lovin' Spoonful atd.

Greg Masters

Idle Race hodně cestovali, čímž si získali velmi dobré jméno. Často se objevovali na stejném stupni obliby spolu s The Spencer Davis Group, The Who, The Small Faces, Pink Floyd and The Pretty Things, The Moody Blues, Status Quo, Chicken Shack, Tyrannosaurus Rex, Yes, Free, The Nice and The Move. Při několika příležitostech dokonce ovládli scénu!

Vliv na jejich hudbu měli samozřejmě Beatles ala' Rubber Soul & Revolver následovaní Byrds (Fifth Dimension) a dalšími jako Nilsson (Pandemonium Shadow Show & Aerial Ballet), Lovin' Spoonful (Hums, Everything Playing), Del Shannon, the Kinks (Village Green Preservation Society) a the Lemon Pipers (Green Tambourine & Jungle Marmalade)... Pozdější skoro doslovný US ekvivalent z Idle Race!

Jejich alba byla kriticky uznávána a většinou dobře přjímány i singly, ale úspěch se nějak nedostavoval. Neúspěch Idle Race zůstane jedním z největších hudebních tajemství šedesátých let... Anyone got the time?

V lednu 1970 Jeff definitivně opustí Idle Race a připojuje se Roy Woodovi v The Move. Měli grandiózní plány! Po odchodu Dave Pricharda, Rogera Spencera a Grega Masterse snažil se Mike Hopkins (kytara) a Dave Walker (vocals) vyplnit prázdno vzniklé odchodem Jeffa Lynna. Třetí a poslední album Idle Race nazvané "Time Is" bylo nahráno v roce 1971, ještě před odchodem Pritcharda, Spencera a nakonec Masterse.

The Idle Race najednou prostě už nebyli. Jejich pozůstatky v 1972 přispěly ke zrodu Steve Gibbons Band, skupině, která si získala velmi dobré jméno během sedmdesátých let a která je stále aktivní do dnešního dne...

The Birthday Party x The Idle Race x Time is
The Best Of The Idle Race Featuring Jeff Lynne x Idle Race Discography

Birmingham Main

braum.jan@gmail.com